450 km za měsíc a vítězství nad únavou: Jak náš kolega Peter zvládl berlínský maraton.

Jak probíhala příprava na tak velký maraton a co bylo na tréninku nejnáročnější?

Příprava začala asi 3 měsíce před maratonem. Byla rozdělena na objemovou, výkonnostní a uklidňující část. Během objemové části jsem naběhal co nejvíce kilometrů při nízkých tepových frekvencích, asi 450 kilometrů za měsíc. Tato fáze trvala 6 týdnů, pak jsem postupně přešel do výkonnostní fáze, jejímž cílem bylo připravit nohy na maratonskou zátěž. V této fázi jsem běhal vše od regeneračních běhů až po 25km tempové běhy v tempu kolem 3:40/km. Byla to opravdu náročná část tréninku, protože jsem téměř každý čtvrtý den běžel půlmaraton v poměrně rychlém tempu. Poslední 3 týdny přešly do fáze zklidnění. Tato fáze je velmi důležitá pro regeneraci a psychickou přípravu. Po náročných trénincích je tělo unavené a náchylné k nemocem. I když jsem se snažil zůstat zdravý, asi 10 dní před maratonem jsem dostal horečku a asi 5 dní jsem se léčil. Následně postupně onemocněl i zbytek mé rodiny.

Berlínský maraton je známý svou rychlou tratí a úžasnou atmosférou. Jak byste popsal své zážitky z běhu v tomto ikonickém městě?"

Odpověď: "Vím, že jste se v tomto městě cítil dobře: Trať byla opravdu rychlá a kolem celé trasy nás povzbuzovalo nespočet lidí. Nebylo tam žádné "hluché" místo, dokonce i v podchodu se fandilo. Prvních 30 km jsem měl ještě dost sil vnímat okolí, takže jsem si Berlín docela dobře prohlédl. Posledních 7 km si ale vůbec nepamatuji, jediné, co mi utkvělo v paměti, byla Braniborská brána - moje světlo na konci tunelu. Jen 300 metrů za ní byl cíl.

Zaznamenal jsi během běhu nějaké klíčové okamžiky, kdy jsi musel překonat krizi nebo použít zvláštní strategii, abys doběhl do cíle?

První polovinu jsem běžel podle plánu, tempem asi 3:27/km. Později jsem zpomalil na zhruba 3:30/km. Tento plán fungoval skvěle až do 35. kilometru, pak jsem začínal mít pocit, že to nebude snadné. Od 38. kilometru to začalo být velmi obtížné, tempo klesalo, ale dal jsem do toho všechno a nevzdal to. Moje zarputilost mi nedovolila dostat se do tempa, takže jsem bojoval až do cíle.

Co vás motivovalo k účasti na Berlínském maratonu?

Berlín je jedním ze 6 největších maratonů na světě, je relativně blízko a cenově dostupný. Je to jeden z nejrychlejších a nejkrásnějších maratonů na světě, což je dostatečná motivace pro každého běžce. Mým cílem bylo zaběhnout nový osobní rekord, což se mi podařilo, ačkoli jsem zatím nedosáhl času pod 2:30 hod. Věřím však, že na to mám, a těším se na další skvělý maraton.

Jak se vám podařilo udržet si motivaci během dlouhých měsíců tréninku?

Nejde ani tak o motivaci. I kdybych nešel na maraton, stejně bych trénoval. Běh je pro mě relaxací. Běhám, protože mě to baví, ne kvůli medailím nebo maratonům. Soutěžím hlavně sám se sebou a baví mě posouvat své vlastní hranice.

Jaká je vaše osobní motivace při běhání maratonů a jak ovlivňuje vaši disciplínu a přístup v jiných oblastech života?

Maraton je královská disciplína a je to opravdu náročný závod, který je pro tělo tvrdý. Proto by se na start měl postavit jen ten, kdo na něj poctivě trénoval. Kdysi byl limit pro maraton 4 hodiny - pokud tento čas nesplníte, tak jste ho neběželi, ale absolvovali. Motivuje mě svoboda, kterou běh poskytuje, a chci ji ukázat ostatním. Znám lidi, kteří by rádi běhali, ale nemohou kvůli zdravotním problémům. Proto, když mohu, si tento úžasný sport užívám a propaguju ho.

Atletika, běh a maraton jsou o disciplíně, vytrvalosti, cílech a někdy i nepohodlí, námaze, bolesti a pocení. Pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, je většinou tato námaha nezbytná. Za úspěchem je spousta práce, i když ji lidé často považují jen za třešničku na dortu.